Soukromí v digitálním světě

Internet je zdrojem poučení i zábavy, umožňuje komunikaci s kamarády, ale může být i zdrojem nepříjemností a problémů.
Víš, jak se máš na internetu chovat, abys neohrozil sebe ani své přátele a chránil své soukromí?
Tvé znalosti a dovednosti v oblasti bezpečného chování na internetu prověří hra Interland.

Už víme, že počítač (tedy i mobil či tablet) má technické díly (hardware), technické díly jsou oživovány operačním systémem, díky kterému využíváme různé programy (software). Počítač je kabelem či bezdrátově připojen do (místní) sítě a přes síťové prvky je připojen k Internetu. Z těchto technických principů plynou cíle a metody (způsoby) útoků. Cílem útočníků jsou data (dokumenty, soubory) z cizích počítačů. Naprostá většina útoků využívá neopatrnost a neznalost lidí. Uživatelů počítačů. Nás.

Útočník nás požádá o naše hesla, případně o spuštění zavirovaného programu… a my mu hesla pošleme a vir spustíme. Vypadá to zvláštně. Přesto takto funguje naprostá většina útoků. Podvody jsou nejčastějším způsobem útoku. Často velmi promyšlené, nenápadné a těžko odhalitelné. Většina útoků začíná podvodným mailem, webem, aplikací, SMS zprávou… Zpráva vyhrožuje nebo slibuje, nedává čas na rozmyšlenou.
Například: máme tvé fotografie (bez oblečení…). Natočili jsme tě přes webkameru…Pokud OKAMAŽITĚ nepošleš peníze (své fotografie, svoji adresu…), tak vše zveřejníme, pošleme všem spolužákům, škole apod.
Obranou (kromě znalostí) je neustálá opatrnost. Pokud dojde k útoku, je zapotřebí ho ihned nahlásit. (Rodičům, škole, na Linku bezpečí.) Útočníci téměř vždy blafují, nic doopravdy nemají. Většina uživatelů počítače si myslí, že bezpečí jejich počítače a dat je v nějakých "úžasných" technických nástrojích.
Není to pravda. Základem vašeho bezpečí jsou vaše znalosti a vaše opatrnost. Technická opatření jsou nutná a potřebná, ale pokud nemáte znalosti, útočníci vás stejně přelstí, podvedou.

Z technických principů plynou i principy zabezpečení počítačů.
V počítači používáme programy (= aplikace), díky kterým zobrazujeme, vytváříme a upravujeme dokumenty. Program však také může škodit, například odesílat naše soubory, fotografie nebo naše hesla. Nebo zašifrovat naše data tak, abychom je nemohli číst. Nebezpečné aplikace jsou programy, které vykonávají nějakou škodlivou činnost. Označují se výrazy počítačový vir nebo červ.

Součástí operačního systému počítače jsou obranné nástroje, které chrání náš počítač před napadením škodlivými programy (viry). Nejznámější ochranou je antivirový program. Obran je však více. V centru zabezpečení systému (např. Windows) vidíme, že všechny prvky zabezpečení pracují. Stačí do pole pro hledání začít psát zabezpečení a potom klepnout na aplikaci Zabezpečení Windows. 

Pokud je někde vykřičník nebo jiné chybové hlášení, upozorníme na tuto skutečnost učitele, rodiče (někoho zkušeného a znalého).

Potřeba zabezpečení dat vychází z principu cloudu.
Naše data jsou umístěna na severu připojeném k Internetu (e-mail, Instagram, Facebook, Scratch…) Se svými daty pracujeme na dálku pomocí libovolného počítače (zařízení). Přístup k (našim) datům tedy není vázán na (jedno) naše zařízení, je možný ze všech zařízení připojených k internetu. Z toho vyplývá nutnost určovat/chránit přístup k datům v cloudu jinak, než vlastnictvím zařízení. Cloudové služby nepustí k datům na svých serverech nikoho, kdo k nim nemá oprávnění. Oprávnění k datům se v IT označují jako tzv. přístupová práva.

Přístupová práva (oprávnění ke svým datům)
se v současnosti prokazují více způsoby:

• Uživatelské jméno a heslo. Nejčastější, ale málo bezpečná metoda prokázání přístupu.
  
• Uživatelské jméno a heslo + PIN nebo aplikace (v mobilu). Bezpečnější způsob přihlášení.
  
• Biometrické metody. Složitý název, jednoduchý princip - prokazujeme se "svým tělem", otiskem prstu nebo obrazem obličeje.
  Biometrické metody jsou nejbezpečnější.

Svá data v cloudu můžeme s někým sdílet zcela neomezeně. To však často nechceme. Sdílení dat můžeme omezit výběrem lidí, kteří mohou naše data vidět, vytvořením složité adresy, kterou musíme poslat každému, kdo má vidět naše data nebo zadáním hesla, které je nutné zadat, aby někdo jiný viděl naše data. Můžeme také určit, kdo může naše data pouze číst a kdo má případně možnost je měnit. 

Přístup k mnoha (cloudovým) službám (e-mail, Instagram, Facebook, Scratch…) je chráněn uživatelským jménem a heslem.
Heslo by mělo být tzv. silné, neuhodnutelné, neprolomitelné. Heslo 123456 moc silné není…
Silné heslo je dlouhé minimálně 10 znaků. Nic neznamená. Obsahuje malá i velká písmena, číslice a nejlépe i další speciální znaky (*?! apod.).
Jak si zapamatujeme takto složité heslo?
Řekneme si frázi (pár slov za sebou), kterou si dobře zapamatujeme. Z prvních písmen vytvoříme heslo, vložíme navíc nějaké číslo, které s námi souvisí a přidáme třeba jeden speciální znak.
Například: Kočka leze dírou, pes oknem                Koledi/3peok?
Možnou alternativou je také několik slov bez mezer, která sice sama něco znamenají, ale jako celek tvoří silné heslo. Takové heslo musí být mnohem delší než 10 znaků.                 Veverkalezepostrome!

Důležitost (silných a různých) hesel nepodceňujte. Chrání vaše osobní údaje, vaše soukromí a (časem) vaše peníze.
Pro různé weby je nutné mít různá hesla. Řeší to tzv. správci hesel. Pokud správce hesel zatím nepoužíváte, vytvořte si minimálně speciální různá hesla pro nejdůležitější služby (e-mail, Facebook, Instagram, internetové bankovnictví apod.), jiné heslo pro e-shopy, jiné heslo pro další méně důležité služby.

Stahování jakýchsi instalačních souborů a jejich spouštění na počítačích je zřejmé bezpečnostní riziko. Proto nové operační systémy (OS) a zejména mobilní telefony a tablety (Android, Apple iOS) tuto možnost již nenabízí. Nové aplikace (programy) můžeme přidávat (instalovat) pouze přes obchod s aplikacemi (Store, Play). Tyto obchody provozují výrobci OS. Všechny aplikace v nich kontrolují na viry a na funkčnost v jejich OS. Výrobci OS tuto možnost instalace zavádí nejen kvůli bezpečnosti. Z každé uživatelem zakoupené aplikace mají samozřejmě provizi, svůj finanční podíl (peníze) odvozený většinou z ceny programu.

        Zabezpečení zařízení a dat
Z technických principů plynou principy zabezpečení počítačů. Škodlivé aplikace (viry, červy) se musí dostat do našeho počítače a spustit se, potom mohou škodit a dále se šířit. Oprávnění k datům se v IT označují jako tzv. přístupová práva. Přístupová práva (oprávnění ke svým datům) se v současnosti prokazují více způsoby - uživatelské jméno a heslo, uživatelské jméno a heslo + PIN nebo aplikace (v mobilu), biometrické metody. Většina našich dat je chráněna kombinací uživatelského jména (username) a hesla (password). Silné heslo je dlouhé minimálně 10 znaků. Nic neznamená. Obsahuje malá i velká písmena, číslice a nejlépe i další speciální znaky (*?! apod.).
Díky cloudu může na jednom dokumentu pracovat více lidí najednou - mohou dokument sdílet. Kdo to bude, specifikují tzv. role, které určuje vlastník dokumentu. 

"V důsledku převratných společenských změn a informační devalvace je stále těžší nalézat vlastní identitu a uvědomit si, kam vlastně patřím a kráčím". Ferdinand Šmikmátor

Jednou z potřeb člověka je potřeba identity, potřebuji vědět, kdo jsem, kam patřím.
Co je identita?
Identita = totožnost, stejnost, společná podoba, jednoznačné určení jedinečného objektu nebo subjektu.
Identitou rozumíme prožívání toho, čím jedinec je, ať už jako individuum nebo jako člen lidského společenství. Identita jednotlivce se vyvíjí v konkrétním kulturním a sociohistorickém kontextu.

Všichni máme svoji biologickou identitu. Biologická identita se navenek projevuje našim vzhledem (tvář, výška postavy, tvar těla, otisky prstů atd.). Biologická identita se dá jednoznačně určit testem DNA.
Biometrie používá snímání našich biologických vlastností (charakteristik) pro určení oprávnění přístupu k počítačovým zařízením. Biometrii dnes využíváme zcela běžně, například při přihlášení se k mobilu (odemknutí) otiskem prstu nebo obrazem našeho obličeje.
Kdo jsem však určuje nejen to, jak vypadám, ale také to, jak se jmenuji a kde bydlím. Navíc i to, zda jsem Čech, Němec nebo Australan atd. Tomu, jak se jmenuji, kde bydlím a jaké mám státní občanství se říká právní identita. Od 15. let má každý občan svoji právní identitu zapsanou v občanském průkazu.