Soukromí v digitálním světě
Internet je zdrojem poučení i zábavy, umožňuje komunikaci s kamarády, ale může být i zdrojem nepříjemností a problémů.
Víš, jak se máš na internetu chovat, abys neohrozil sebe ani své přátele a chránil své soukromí?
Tvé znalosti a dovednosti v oblasti bezpečného chování na internetu prověří hra Interland.
Už víme, že počítač (tedy i mobil či tablet) má technické díly (hardware), technické díly jsou oživovány operačním systémem, díky kterému využíváme různé programy (software). Počítač je kabelem či bezdrátově připojen do (místní) sítě a přes síťové prvky je připojen k Internetu. Z těchto technických principů plynou cíle a metody (způsoby) útoků. Cílem útočníků jsou data (dokumenty, soubory) z cizích počítačů. Naprostá většina útoků využívá neopatrnost a neznalost lidí. Uživatelů počítačů. Nás.
Útočníci se vydávají za banku, poštu (nebo školu), využívají známé osobnosti (herce, zpěváky) atd., používají jména vašich učitelů nebo kamarádů…
Útočník nás požádá o naše hesla, případně o spuštění zavirovaného
programu… a my mu hesla pošleme a vir
spustíme.
Vypadá to zvláštně. Přesto
takto funguje naprostá
většina útoků. Podvody jsou
nejčastějším způsobem útoku. Často velmi promyšlené, nenápadné a těžko
odhalitelné.
Většina útoků začíná podvodným mailem,
webem, aplikací,
SMS zprávou… Zpráva vyhrožuje nebo slibuje, nedává čas na rozmyšlenou.
Například: máme tvé fotografie (bez oblečení…).
Natočili jsme tě přes webkameru…Pokud OKAMAŽITĚ
nepošleš peníze (své fotografie, svoji adresu…), tak vše zveřejníme, pošleme
všem spolužákům, škole apod.
Obranou (kromě znalostí) je neustálá opatrnost. Pokud dojde k útoku, je zapotřebí ho ihned nahlásit. (Rodičům, škole, na
Linku bezpečí.) Útočníci téměř vždy blafují, nic doopravdy nemají.
Většina uživatelů
počítače si myslí, že bezpečí jejich počítače a dat
je v nějakých "úžasných" technických nástrojích.
Není to pravda.
Základem vašeho bezpečí
jsou vaše znalosti a vaše
opatrnost.
Technická opatření jsou
nutná a potřebná, ale
pokud nemáte znalosti, útočníci
vás stejně přelstí, podvedou.
Z technických principů plynou i principy
zabezpečení počítačů.
V počítači používáme programy (= aplikace), díky kterým zobrazujeme, vytváříme a upravujeme
dokumenty. Program však také může škodit, například odesílat naše soubory,
fotografie nebo naše hesla. Nebo zašifrovat naše data tak, abychom je nemohli číst. Nebezpečné aplikace jsou programy, které
vykonávají nějakou škodlivou činnost.
Označují se výrazy počítačový vir nebo červ.
Dostanou se chybou v systému nebo častěji naší chybou (necháme se podvést) do našeho počítače. Potom vykonávají škodlivou činnost: Sledují, co na počítači děláme a snaží se zjistit naše hesla. Odesílají naše soubory útočníkovi. Napadají na povel útočníka jiné počítače.
Součástí operačního systému počítače jsou obranné nástroje, které chrání náš počítač před napadením škodlivými programy (viry). Nejznámější ochranou je antivirový program. Obran je však více. V centru zabezpečení systému (např. Windows) vidíme, že všechny prvky zabezpečení pracují. Stačí do pole pro hledání začít psát zabezpečení a potom klepnout na aplikaci Zabezpečení Windows.
Pokud je někde vykřičník nebo jiné chybové hlášení, upozorníme na tuto skutečnost učitele, rodiče (někoho zkušeného a znalého).
Potřeba zabezpečení dat vychází z principu cloudu.
Naše data jsou umístěna
na severu připojeném
k Internetu (e-mail, Instagram, Facebook, Scratch…)
Se svými daty
pracujeme na dálku pomocí libovolného
počítače (zařízení).
Přístup k (našim) datům tedy není vázán na (jedno) naše zařízení, je možný ze všech zařízení připojených k internetu.
Z toho vyplývá nutnost
určovat/chránit přístup k datům v cloudu jinak, než vlastnictvím zařízení.
Cloudové služby nepustí k datům na svých
serverech nikoho, kdo k nim nemá oprávnění.
Oprávnění
k datům se v IT označují jako
tzv. přístupová práva.
Přístupová práva (oprávnění ke svým
datům)
se v současnosti prokazují více způsoby:
- Uživatelské jméno a heslo. Nejčastější, ale málo
bezpečná metoda prokázání přístupu.
- Uživatelské jméno a heslo + PIN nebo aplikace
(v mobilu). Bezpečnější
způsob přihlášení.
- Biometrické metody. Složitý název,
jednoduchý princip - prokazujeme se "svým tělem", otiskem prstu nebo obrazem obličeje.
Biometrické metody jsou nejbezpečnější.
Servery v cloudu "vidí" libovolné zařízení připojené k Internetu. Díky tomu můžeme přístup ke svým datům sdílet – umožnit ho jiným lidem.
Svá data v cloudu můžeme s někým sdílet zcela neomezeně. To však často nechceme. Sdílení dat můžeme omezit výběrem lidí, kteří mohou naše data vidět, vytvořením složité adresy, kterou musíme poslat každému, kdo má vidět naše data nebo zadáním hesla, které je nutné zadat, aby někdo jiný viděl naše data. Můžeme také určit, kdo může naše data pouze číst a kdo má případně možnost je měnit.
Přístup k mnoha (cloudovým) službám (e-mail, Instagram, Facebook, Scratch…) je chráněn uživatelským jménem a heslem.
Heslo by mělo být tzv. silné,
neuhodnutelné, neprolomitelné. Heslo 123456 moc
silné není…
Silné heslo je dlouhé minimálně 10
znaků.
Nic neznamená.
Obsahuje malá i velká
písmena, číslice a nejlépe i další speciální znaky (*?! apod.).
Jak si zapamatujeme takto
složité heslo?
Řekneme si frázi (pár
slov za sebou),
kterou si dobře zapamatujeme. Z prvních písmen
vytvoříme heslo,
vložíme navíc nějaké číslo, které s námi souvisí a přidáme třeba jeden speciální znak.
Například:
Kočka leze dírou, pes oknem Koledi/3peok?
Možnou alternativou je také několik slov bez
mezer, která sice sama něco znamenají, ale jako celek tvoří silné heslo. Takové
heslo musí být mnohem delší
než 10 znaků. Veverkalezepostrome!
Důležitost (silných a různých) hesel nepodceňujte. Chrání
vaše osobní údaje, vaše soukromí a (časem) vaše peníze.
Pro různé weby je
nutné mít různá hesla. Řeší to tzv. správci hesel.
Pokud správce hesel zatím
nepoužíváte, vytvořte si minimálně speciální různá hesla pro nejdůležitější
služby (e-mail, Facebook, Instagram, internetové
bankovnictví apod.), jiné heslo pro e-shopy, jiné heslo pro další méně
důležité služby.
Stahování jakýchsi instalačních souborů a jejich spouštění na počítačích je zřejmé bezpečnostní riziko. Proto nové operační systémy (OS) a zejména mobilní telefony a tablety (Android, Apple iOS) tuto možnost již nenabízí. Nové aplikace (programy) můžeme přidávat (instalovat) pouze přes obchod s aplikacemi (Store, Play). Tyto obchody provozují výrobci OS. Všechny aplikace v nich kontrolují na viry a na funkčnost v jejich OS. Výrobci OS tuto možnost instalace zavádí nejen kvůli bezpečnosti. Z každé uživatelem zakoupené aplikace mají samozřejmě provizi, svůj finanční podíl (peníze) odvozený většinou z ceny programu.
Zabezpečení zařízení a dat
Z technických principů plynou principy
zabezpečení počítačů. Škodlivé aplikace (viry, červy) se musí dostat do našeho počítače a spustit
se, potom mohou škodit
a dále se šířit.
Oprávnění
k datům se v IT označují jako
tzv. přístupová práva. Přístupová práva (oprávnění ke svým
datům) se v současnosti prokazují více způsoby - uživatelské jméno a heslo, uživatelské jméno a heslo + PIN nebo aplikace
(v mobilu), biometrické metody.
Většina našich dat je chráněna kombinací uživatelského jména (username) a hesla (password). Silné heslo je dlouhé minimálně 10
znaků.
Nic neznamená.
Obsahuje malá i velká
písmena, číslice a nejlépe i další speciální znaky (*?! apod.).
Díky cloudu může
na jednom dokumentu pracovat více lidí najednou - mohou dokument sdílet. Kdo to bude, specifikují tzv. role, které určuje vlastník
dokumentu.
"V důsledku převratných společenských změn a informační devalvace je stále těžší nalézat vlastní identitu a uvědomit si, kam vlastně patřím a kráčím". Ferdinand Šmikmátor
Jednou z potřeb člověka je potřeba identity, potřebuji vědět, kdo jsem, kam patřím.
Co je identita?
Identita = totožnost, stejnost, společná podoba, jednoznačné určení jedinečného objektu nebo subjektu.
Identitou rozumíme prožívání toho, čím jedinec je, ať už jako individuum nebo jako člen lidského společenství. Identita jednotlivce se vyvíjí v konkrétním kulturním a sociohistorickém kontextu.
Všichni máme svoji biologickou identitu.
Biologická identita se navenek projevuje našim vzhledem (tvář, výška postavy,
tvar těla, otisky prstů
atd.).
Biologická identita se dá jednoznačně určit
testem DNA.
Biometrie používá snímání našich biologických vlastností (charakteristik) pro určení oprávnění přístupu k počítačovým
zařízením. Biometrii dnes využíváme zcela běžně, například při přihlášení se k
mobilu (odemknutí) otiskem
prstu nebo obrazem
našeho obličeje.
Kdo jsem však určuje nejen to, jak vypadám, ale také to, jak se jmenuji a kde bydlím. Navíc i to, zda jsem
Čech, Němec nebo Australan atd.
Tomu, jak se jmenuji,
kde bydlím a jaké mám státní
občanství se říká právní identita. Od
15. let má každý občan svoji právní identitu zapsanou v občanském
průkazu.
Slovo identita znamená určení toho, kdo jsem, totožnost osoby. Biologická identita pak to, jak vypadám, je dána vzhledem člověka. Právní identita to, jak se jmenuji a kde bydlím.
Procvičení s Bobrem
Digitální technologie
Úlohy z této sady se týkají POROZUMĚNÍ tomu, jak počítač a digitální technologie fungují, a různých aspektů digitálních technologií. Najdete zde také úlohy na práci s různými typy dat v uživatelském software .
Copied from:Informatika s Bobříkem