Jak funguje internet?

Počítače v počítačové učebně se odborně označují jako klientské stanice. Přes síťové prvky jsou kabelem připojeny k síťovému serveru a k síťové tiskárně. Přes wi-fi jsou k síti bezdrátově připojeny další klientské počítače (notebooky, tablety a mobily). Celá místní (školní) síť je přes síťové prvky připojena k Internetu. Díky propojení počítačů v síti je možné z každého klientského počítače tisknout na síťovou tiskárnu, využívat sdílené disky v síťovém serveru, sdílet jedno připojení k Internetu všemi klientskými stanicemi.

Pojem internet je kvůli neznalosti novinářů používán ve dvou zcela odlišných významech:
1) IT odborníci používají pojem internet pro celosvětovou počítačovou síť, která umožňuje propojení našeho počítače s miliardami dalších počítačových zařízení.
2) Laici používají pojem internet pro informace, které díky této počítačové síti můžeme získávat. Tedy vlastně pro službu internetu Web (webové stránky).

Internet je vlastně podobná síť, jakou máte ve škole. Internet se skládá také z klientských počítačů, serverů a síťových prvků. Síťové prvky umožňují propojení všech zařízení připojených k internetu. Využívají se buď kabelové spoje, nebo bezdrátové připojení k internetu. Bezdrátové připojení na kratší vzdálenosti umožňují tzv. wi-fi sítě. Bezdrátové připojení (téměř) kdekoliv na světe umožňují sítě mobilních telefonů GSM (lidově "data"). Internet se z technického pohledu chová jako dlouhý kabel z našeho počítače k disku jednoho z miliónů serverů připojených k Internetu.

Často jste již asi slyšeli: "máme to v cloudu", "pracujeme v cloudu" apod. "Pracujete" v něm nejspíše každý den, např. Instagram a Facebook jsou cloudové aplikace. Cloud je pojem, který vychází z principu práce počítače a z principu fungování internetu. Pracujeme se soubory, které máme uloženy na disku našeho počítače. Díky internetu (síti počítačů) můžeme mít své soubory uloženy na discích mnoha počítačů (serverů) připojených k internetu. Využíváme tedy cloud = oblak počítačů, na kterých (na jejich discích) máme svá data. Se svými daty pracujeme na dálku pomocí libovolného počítače (zařízení).

Webové stránky jsou uloženy jako soubory na serverech připojených k Internetu. Jsou to soubory ve složkách uložených na discích serverů. Prohlížeč na našem počítači je umí přes Internet načíst a zobrazit.
Přes internet načítáme webové stránky z celého světa.

Web jsou stránky provázané (hypertextovými) odkazy.
My pouze klikáme na odkazy a přecházíme mezi stránkami. Stránky jsou otevřeny v prohlížeči webu.

Web vychází ze dvou jednoduchých principů: 1.Každá stránka, přesněji: každý objekt (stránka, obrázek, video, program) má svoji adresu. 2.(Webové) stránky mohou obsahovat tzv. (hypertextové) odkazy.
Ty ukazují na adresy jiných webových stránek. Princip webu = klepnutí myší na odkaz místo posílání informací o tom, kde je jaký soubor.

1. Zde vidíme adresu stránky, která je zobrazena. Pokud klepneme na ikonu zámečku, zjistíme, zda připojení je bezpečné, tj. přenos dat je šifrovaný.
2. Ukázání na odkaz - zobrazí se ručka.
3. Zde vidíme, kam (adresu, URL) přejde odkaz, na který ukazujeme.
4. Zpět na dříve zobrazenou stránku. Klepnutí pravým tlačítkem: historie stránek.
5. Domovská stránka. URL adresa, kterou určíme jako výchozí po spuštění programu.
6. Nová karta (nový panel).
7. Přidání URL adresy této stránky do záložek.

8. Znovunačtení stránky z webového serveru [klávesa F5].
9. Vyhledání textu na právě zobrazené stránce [Ctrl F].
10. Lupa, přiblížení nebo oddálení pohledu na stránku [Ctrl + ...přiblížení, Ctrl - ...oddálení].
Jako lupa také funguje Ctrl a kolečko na myši.
11. Otevření nabídky dalších funkcí.
12. Tisk aktuální stránky. [Ctrl P]

Všechny současné prohlížeče vychází ze stejných principů, ovládají se proto velmi podobně. Mezi nejpoužívanější prohlížeče patří Google Chrome, téměř vše najdete i v ostatních prohlížečích.

Webové stránky jsou po celém světě. Jsou jich miliardy.

Web není Internet. Prohlížeč webu není vyhledávač (stránek), ale jejich prohlížeč.
Vyhledávač je něco úplně jiného. Vyhledávač po zadání našeho dotazu najde adresy stránek, které obsahují námi zadaná slova. My potom klepnutím na odkaz přejdeme na nalezenou stránku. Čím přesněji (lépe, podrobněji) zadáme svůj dotaz, tím lepší (pro nás využitelnější) budou výsledky, které nám vyhledávač pošle.

Vyhledávacích služeb je více.
Google vyhledávač od firmy americké firmy Google (přesněji Alphabet) je celosvětově nejpoužívanější webový vyhledávač.
Bing od firmy Microsoft je zejména v USA jediný vážný konkurent pro vyhledávač Google, Seznam.cz má v ČR tradičně silnou pozici.
V Číně se využívá jiný vyhledávač než v Americe a v Evropě. Jmenuje se Baidu.

Vyhledávač je webová služba, která nám umožní najít adresy webových stránek, na kterých jsou informace, které potřebujeme. Pojmy, které chceme vyhledat, můžeme zadat do vyhledávacího pole na stránce vyhledávače nebo do řádku Adresa v prohlížeči webu. Ten pojmy předá předvolenému vyhledávači. Prohlížeč Google Chrome vyhledávači Google. Prohlížeč Microsoft Edge vyhledávači Microsfot Bing. Prohlížeč Mozilla Firefox většinou také vyhledávači Google (firma Google za to platí).

Najít na webu jedno slovo či více slov není až tak těžké. Stačí je zadat do vyhledávače a je to. Časem však s takto jednoduchým hledáním nevystačíme. Přesnou frázi (sousloví) zadáme tak, že slova, která mají být vedle sebe, dáme do uvozovek - "Karel Čapek". Počet nalezených odkazů na stránky se sníží. Bez uvozovek našel vyhledávač stránky, na kterých kdekoliv byla slova Karel a Čapek. Těch bylo samozřejmě více. Můžeme samozřejmě zadání s uvozovkami a bez nich zkombinovat a hledat například:
"Karel Čapek" se narodil

Co vše se dozvíme z výsledku hledání? (Příklady ukazují využití vyhledávače Google. Ostatní vyhledávače pracují velmi podobně.)
Počet stránek, na kterých byly zadané pojmy nalezeny a dobu hledání v indexu.
Adresu stránky, přesněji pouze její část.
Titul (nadpis) nalezené stránky.
Krátkou ukázku obsahu stránky obsahující námi zadané pojmy.
U reklamy také jasné sdělení, že jde o reklamu. Na pojmy Karel Čapek si nikdo reklamu nezaplatil, proto zde žádná není.

Mezi nejznámější služby internetu patří webové stránky a e-mail, který je sám o sobě také systém. Při posílání e-mailu je třeba mít vlastní e-mailovou adresu (schránku) zřízenou u některého z poskytovatelů. Při posílání e-mailu je potřeba zadat e-mailovou adresu adresáta. E-mailová adresa se skládá z uživatelského jména, symbolu @ a jména serveru poskytovatele schránky, za kterým následuje obvykle v ČR .cz.

V hlavičce e-mailové zprávy najdeme adresu odesílatele, adresy příjemců (kromě skryté kopie), datum vytvoření zprávy, předmět (stručná charakteristika e-mailu) a případně některé příznaky (důležitost, odpověď, přeposlání). Datum a příznaky se v zásadě vpisují do hlavičky automaticky, zbylé musí zadat uživatel.
Jak se může stát, že e-mailová zpráva nedorazí?
Chyba může být ve špatně zadané adrese. Příjemce může mít plnou schránku.
Zpráva mohla být zablokována e-mailovým serverem jako nebezpečná. Zpráva přijít mohla, ale byla přesunuta do tzv. SPAM koše.

Dnešní počítače se od starších na první pohled lišily velikostí. Také toho dříve uměly méně a byly pomalejší. Dříve nebyly dostupné běžným lidem a vlastnily je jenom firmy, univerzity či státní instituce. Dnes počítač zvládne ovládat skoro každý. Dříve to musel být speciálně vyškolený odborník. Počítače budoucnosti mohou reflektovat vývoj internetu věcí a umělé inteligence.

Umělá inteligence se na základě zkušenosti učí, tedy sama zdokonaluje. Umí vylepšovat automatický překlad, mohla by tedy fungovat jako tlumočník. Může pomáhat mapovat a hlavně předpovídat některé jevy - jako znečištění a jeho lokalizace, včetně dopadů. Mohla by se stát pomocníkem lidem s nějakým hendikepem či speciální potřebou. Na druhou stranu je tu strach ze "vzpoury robotů", zneužití pro válku či kriminální činnost apod.

Díky počítačům se zrychlila komunikace (e-maily, messengery). Stavební projekty se nerýsují v ruce, ale modelují se pomocí počítače. Náročné výpočty provádí počítač. Texty se nepíší na stroji. Voláme z mobilních telefonů. Používají se čtečky. Jízdenky a mnoho dalších věcí předkládáme v digitální podobě k elektronické kontrole. V některých zemích se volí po internetu. Příkladů najdeme spoustu jak z běžného života, tak z různých pracovních prostředí.

Internet je celosvětová síť, do které je zapojeno přes různé uzly mnoho digitálních zařízení. Jednou ze služeb internetu je tzv. cloud. Například přes wi-fi připojení se přihlásím chytrým telefonem ke svému účtu na vzdáleném serveru a vidím tam uložená stejná data, připojím-li se ke stejnému účtu třeba z notebooku. Tato data nejsou uložena fyzicky na mém zařízení, ale právě v cloudu. V cloudu jsou dneska k dispozici i online aplikace (editory), mohu tedy spolupracovat online s více lidmi. K internetu lze dnes připojit mnohá zařízení a také je mohu na dálku řídit a nastavovat. Mezi nejznámější služby patří webové stránky a e-mail, který je sám o sobě také systém.

Počítače se staly nedílnou součástí života běžného člověka. Mají pozitivní dopad na společnost, usnadňují práci, slouží jako kompenzační pomůcky, pomyslně zmenšují vzdálenosti, poskytují zábavu a umožňují jednodušší a transparentní veřejnou správu. To je umožněno větší dostupností počítačů a to jak designovou, tak cenovou. Tato dostupnost technologií také znamená větší dostupnost informací. Některé trendy jsou způsobeny poptávkou společnosti a některé novinky se staly tak módní, že změnily chování lidí (někdy i negativně). Vývoj je v této oblasti rychlý a těžko se předpovídá.

           19. úkol
Do pracovního sešitu zkopíruj nadpis a texty mezi čarami.

Podívej se na další příběhy Kuby, jeho sestry Lindy a jejich kamarád a rádce Marwina.

Cesta na se(r)ver

O počítačích na internetu

O datech na internetu

O bezpečnosti na internetu